Historie

Prvopočátky turistiky v Lanškrouně

V roce 1914 vznikla v Lanškrouně Skupina stěhovavých ptáků (Wandervogelgruppe), která se formovala téměř výlučně z gymnazistů. Toto hnutí mládeže se organizovalo za účelem života v přírodě a podle zásad těla a ducha – trampství a skautství. Navazovalo se také na tradici potulných středověkých vagantů, studentů, kteří žili vandrovním životem a toužili po svobodném životě. Později vzniká v Lanškrouně ještě místní dívčí skupina. Členové Skupiny stěhovavých ptáků zpívali písně, podnikali cesty s ruksaky, s kotlíky, stanovými plachtami, kolíky a houslemi. Podle stáří byli rozděleni na učence, mladší a nejmladší. Učenci, kteří  vlastnili červený členský průkaz,  museli vykonat zkoušku ze čtení map, stavění stanů, plavání, vlastivědy, znalostí o světě atd.. Mladší, majitelé bílého členského průkazu, se teprve připravovali na zkoušky. Vedle výchovy k samostatnosti byla podporována i společenská výchova. Pomáhali také při žních. Toulali se přírodou a poznávali vlast a osudy lidí.

(z knihy Heimatkreis Landskron přeložila PaedDr.Marie Borkovcová)

 

Poválečná historie Klubu českých turistů v Lanškrouně

Do konce druhé světové války žilo v Lanškrouně převážně německé obyvatelstvo, ale působily zde i spolky místní české menšiny. Mezi nimi od roku 1931 i zdejší odbor Klubu českých turistů. Ten měl v roce 1938 celkem 37 členů, z toho 3 dorostence. Dokládá to Ročenka KČT vydaná v uvedeném roce 1938 u příležitosti 50. výročí založení klubu. Jedním z  tehdejších lanškrounských členů KČT byl i pan Ludvík Varmuža, otec našeho dnešního člena Ludvíka Varmuži.

Po válce se město dosídlovalo a lidé měli jiné starosti než pěší turistiku v přírodě.

Až začátkem padesátých let se dala dohromady skupina milovníků přírody, jež začala putovat po vlastech českých. Po prázdninách roku 1953 založila odbor turistiky, v té době první v tehdejším lanškrounském okrese. Výbor odboru turistiky pracoval současně od roku 1956 jako okresní sekce turistiky na tehdejším ONV v Lanškrouně a to ve složení: předseda – František Rejchrt, jednatel – Karel Šilar, hospodář – Jarmila Špačková, značkař – František Vyhnálek. Ačkoliv nikdo z nich v organizované turistice nikdy nepracoval, rozjela se činnost za vydatné podpory Krajského výboru pro tělesnou výchovu a sport v Pardubicích a začala vykazovat první ovoce své práce.

Úkol číslo 1 – značení turistických cest v našem obvodu –začala zdárně plnit tříčlenná skupina Vyhnálek – Vágner – Šilar.

K turistickému dění v Lanškrouně se hlásí další nadšenci. Koncem roku 1956 má oddíl už 22 registrovaných členů. V tomto roce se Lanškrouňáci zúčastňují prvních celostátních akcí, například II. celostátního srazu turistů v Podbánském. Jsou vycvičeny první dvě cvičitelky turistiky v Lanškrouně a v listopadu se koná v Lanškrouně krajský sraz značkařů. Těmito začátky se otvírá slavná kapitola lanškrounské turistiky.

V letech 1957 a 1958 byl předsedou odboru turistiky zvolen Jindřich Vágner. Jeho zásluhou se počet členů odboru zvýšil a z turisticky nenáročných vycházek přecházela činnost na turistiku sportovního charakteru. V roce 1959 působil krátce ve funkci předsedy Josef Beran, v dalším roce se odbor turistiky sloučil s oddílem lyžování pod vedením Vladimíra Krejčího. Toto spojení dvou složek tělovýchovy se ale neosvědčilo, odbor turistiky byl opět osamostatněn. V dalších letech 1961 až 1966 stál v čele lanškrounské turistiky Zdar Srdečný. Zvýšila se členská základna, začal vycházet „Turistický zpravodaj“, odbor spolupracoval s Domem pionýrů v Lanškrouně a s městskou knihovnou. V roce 1964 získal 3. stupeň titulu „Vzorný kolektiv tělesné výchovy“. Činnost se šířila na všechny druhy přesunových prostředků.

V roce 1967 se stává novým předsedou odboru turistiky Ludvík Varmuža, který v této funkci působil do roku 1975. Po přechodné stagnaci dochází ke kvalitativnímu zvýšení činnosti odboru. Nejaktivnější členové se věnují náročné turistice výkonnostní, roste počet nositelů výkonnostních tříd, cykloturisté pod vedením Otakara Jurena dosahují trojnásobného vítězství v celostátní soutěži turistiky na kole, roste zájem o dálkové pochody. V roce 1969 se šel první ročník Lanškrounské Kopy.

Koncem roku 1970 byl zrušen Junák. Chlapecké skautské oddíly včetně vedoucích přestoupily do odboru turistiky a založily Turistické oddíly mládeže (TOM). V roce 1975 vodáci dokončili výstavbu loděnice na břehu Dlouhého rybníka.

V letech 1976 až 1981 působil ve funkci předsedy odboru turistiky TJ Lanškroun Vladimír Dušek. V tomto období již odbor získal nejvyšší titul „Vzorný odbor tělesné výchovy 1. stupně“, pracovala v něm celá řada nositelů výkonnostních tříd. Otakar Juren, Zdar Srdečný, Ludvík Varmuža, Alena Balášová-Jušková byli nositeli čestných titulů Mistr turistiky a Zasloužilý mistr turistiky. Odbor měl už 230 členů. Činnost odboru přesáhla rámec okresu i kraje a odbor byl počítán mezi nejlepší v celé republice. Činnost jednotlivých členů odboru se specializovala a počet výkonnostních tříd a odznaků stále vzrůstá.

Od roku 1982 do roku 1991 stojí v čele odboru turistiky Bohuslav Šilar. Nemá lehký úkol udržet vysoký standard lanškrounské turistiky. Ale díky jeho organizačním schopnostem a výtečnému kolektivu se mu práce daří. Lanškroun se i nadále udržuje mezi městy známými dobrou turistickou činností. Odbor turistiky už má 260 členů, z toho 28 nositelů čestných uznání „Za zásluhy o rozvoj ČSTV“ všech stupňů, 26 cvičitelů, 78 nositelů výkonnostních tříd a 539 získaných výkonnostních odznaků. I nadále jsou v Lanškrouně pořádány významné tradiční celostátní turistické akce – dálkové pochody „Na Nový rok s TOMem první krok“, „Lanškrounská Kopa“, dálkový etapový pochod „Povodím Orlice“, lyžařský „Přejezd Jeseníků“, zimní táboření. Z pověření výboru Svazu turistiky je v roce 1982 pořádán celostátní pochod „Za posledním puchýřem“, celostátní sraz TOM, dvakrát zimní sraz na Lázku, oblastní zahájení akce „100 jarních kilometrů“. Členové odboru turistiky Lanškroun byli činní v řídicích orgánech svazu od federálního výboru až po okres, některé úseky i vedli – Zdar Srdečný, Jan Toninger, Otakar Juren, Josef Sonntág, Ing. Zdeněk Novák, RNDr. Václav Krmela, Jaroslav Fišer.

Období normalizace – sedmdesátá a osmdesátá léta – bylo turistice velmi nakloněno. Občan musel být angažován a přitom u turistů mohl vlastně dělat relativně to, co ho bavilo, v „největší tělocvičně“, bez kontroly. V organizovaných skupinách vyjíždět i do zahraničí.

Po roce 1989, kdy se změnily politické poměry, mnoho lidí už turistiku nepotřebovalo – mohli se podívat, kam chtěli, jiní museli věnovat všechen čas práci, nepotřebovali „čárku“ do svých osobních záznamů apod. Proto se snížil počet členů až na polovinu, omezilo se i pořádání některých akcí z důvodu nedostatku peněz. Zůstala však skupina lidí, kteří turistiku provozovali už víc jak třicet let, a turistika se stala jejich životním stylem. Rozhodli se, že tu káru potáhnou dál a turistiku v Lanškrouně dovedou k její bývalé slávě. Bylo zvoleno nové vedení odboru, který se přejmenoval na Klub českých turistů TJ Lanškroun. Byla změněna i programová náplň – největší důraz se kladl na rodinnou turistiku.

Novým předsedou KČT byl zvolen v roce 1992 Ing. Zdeněk Šesták. Prioritou se staly akce pořádané pro Lanškrouňáky. Do vedení oblasti KČT byli zvoleni Ing. Zdeněk Šesták, Jaroslav Fišer a Jaroslav Novák. Klub začal podporovat účast svých členů snížením ceny zájezdů, což si mohl dovolit díky sponzorům. Hlavním kladem se ukázalo, že největší a nejznámější akce zůstávaly zachovány a postupem času si opět získaly bývalou oblibu. V rámci rodinné turistiky se začaly pořádat pobytové i poznávací zájezdy, společenské akce – setkání v Sázaváku na Nový rok, Country bál, loučení se sněhem, zahájení sezóny, čarodějnice, dětský den, loučení s létem, mikulášská besídka, zpívání koled na Marianské hoře a mnoho dalších o něco méně známých akcí. Každý týden vyjíždějí desítky Lanškrouňáků po okolí i do dalekých krajů. Od jara do zimy každou středu vyrážejí senioři na výlety – v roce 2001 najezdili víc jak 25 tisíc kilometrů. Všechny složky klubu – pěšáci, vodáci, lyžaři, zimní táborníci i TOMíci – zase plně pracují, zúčastňují se celostátních akcí a pořádají i své vlastní pro širokou lanškrounskou veřejnost. Tyto aktivity se projevují i ve stále stoupající členské základně, ke konci roku 2001 měl klub už 188 členů.

Nejvýznamnějším podnikem lanškrounské turistiky je Lanškrounská Kopa. Ta se od 30. ročníku v roce 1998 vrátila na náměstí a je společně s městem a Kulturním centrem pořádána v rámci Městských slavností. Významného ocenění se dostalo lanškrounské turistice v letech 2000 a 2001, kdy byli dva členové klubu – Jan Toninger a Otakar Juren – oceněni pamětní medailí města Lanškrouna za osobní přínos pro rozvoj města.

Koncem roku 2001 ukončil své úspěšné předsedování Ing. Zdeněk Šesták a v roce 2002 byl pověřen vedením Klubu českých turistů Jan Toninger, předtím působící po 30 let jako místopředseda klubu. Nejpozoruhodnější událostí začátku roku 2002 se stalo pořadatelství stého stokilometrového pochodu v Lanškrouně Otakarem Jurenem při 20. ročníku dálkového pochodu „Po stopách sněžného muže“.

V roce 2005 oslavila organizovaná turistika v Lanškrouně 50 let od svého poválečného obnovení.

V následujících letech se členská základna se stabilizovala. Největší aktivitu nyní vyvíjejí cykloturisté senioři „Old – kolaři“.

Je vydáván kalendář akcí, kterých odbor pořádá pro veřejnost přibližně 50. Mezi nejnavštěvovanější patří „Novoroční setkání v Sázavském údolí“, „Přejezd Jeseníků“, „Zahájení sezony“, čarodějnice, Severomoravská chata – cyklo, Lanškrounská Kopa, Mikulášská besídka a zpívání koled na  Mariánské hoře.

V roce 2005 rovněž došlo k reorganizaci Klubu českých turistů. Přešlo se na systém členění kopírující územně správní uspořádání. To znamená, že zanikla oblast Orlické hory a vznikla nová oblast Pardubický kraj. Náš odbor však pracoval stále stejným tempem a stylem.

Díky rozvoji cykloturistiky byly uspořádány čtyři týdenní zájezdy – dva organizovali oldkolaři a dva lidí z rodinné turistiky. V uvedeném roce jsme najezdili na kolech 50 tisíc kilometrů a umístili jsme se na třetím místě v kraji.

Nejsmutnějí událostí roku 2005 byla tragedie na Divoké Orlici dne 9. dubna, kdy u Zemské

Brány při sjezdu řeky zahynuli Míra Vosátka a Jan Čabák – ČEST JEJICH PAMÁTCE.

Následující rok 2006 pokračoval ve stejném duchu jako ten minulý. Členská základna stárla, přestal existovat už i vodácký TOM. Již jsme měli pouze osm dorostenců. Opět se dařilo cyklistům.

Na podzim přišla opět smutná zpráva: 20. října 2006 zemřel po dlouhodobé nemoci nejznámější turista Lanškrouna Otakar Juren.

V roce 2007 se znovu pochlapili cykloturisté – najeli více jak 95 tisíc kilometrů a umístili se na třetím místě, tentokrát už v rámci celé republiky. Členská základna se stabilizovala. Máme 185 členů, ale již jen 3 dorostence.

Rok 2008 probíhal hlavně v duchu příprav na  40. ročník Lanškrounské Kopy a také příprav na oslavy 120. výročí založení Klubu českých turistů.

(Jan Toninger)